Jazyky pro všechny

CO VÁM V JINÉM JAZYKOVÉM KURZU NEŘEKNOU

DÍL DRUHÝ

Jazyky jsou pro všechny

V minulém díle jsem se Vás pokusil povzbudit do učení se cizím jazykům. Prvním povzbuzením bylo, že jazyky nejsou jen pro vysokoškoláky. Podtitul dnešního článku tedy zní „Jazyky jsou pro všechny“.

Za tímto tvrzením si stojím a ani vysoký počet „chronických začátečníků“ hlásících se do různých kurzů, včetně našich, mi můj postoj nevyvrátí. Přiznávám však, že tento podtitul musím doplnit ještě o krátký dovětek, takže konečné znění bude „Jazyky jsou pro všechny, kteří chtějí“.

Učení cizích jazyků opravdu není doménou vysokoškoláků nebo intelektuálů či inteligentů. To, jestli se naučíte, nezávisí na vašem předchozím vzdělání, ale na tom, jestli a jak moc chcete. Předchozí vzdělání Vám sice může pomoci v učení, protože můžete mít vytrénovanou paměť, ale určitě ani dobrá paměť není spásou ani podmínkou pro to, abyste se cizí jazyk naučili.

Dokonce si dovolím tvrdit, že vysoká škola a někdy i střední ovlivní člověka natolik, že není schopen přijít na systém, jak se naučit cizí jazyk. Naopak lidé bez vysokoškolského vzdělání snadněji akceptují dobré rady lektora a jde jim to lépe. Vysokoškoláci totiž příliš spoléhají na principy, které při učení jazyků neplatí. Uvedu tři nejčastější.

1) „Nemusím vědět vše, stačí vědět, kde to najdu.“ To je typický přístup lidí s vyšším vzděláním. Zkuste ale vysvětlit cizinci, že to, co mu chcete říct máte ve svých poznámkách v sešitě na straně 16, čtvrtý řádek shora. Jak říká můj švagr „To je Vam platne jak zuby pod pažu“. Jazyk není klasický školní předmět, ale komunikační prostředek a ten je třeba dostat do krve. Jak? Častým opakováním. Z toho plyne – nestačí vědět, kde to najdu.

2) „To logicky odvodím.“ Ve fyzice lehce odvodíte například vzorec pro výpočet rychlosti. Ano, rychlost je v km/hod, z toho vyplývá, že to bude dráha lomeno čas. Takže v = s/t. Během tří sekund odvodíte podobné vzorce ve fyzice, matematice, geometrii i jinde. Jazyk ale vyžaduje rychlejší reakci. Zkuste se bavit s cizincem, který na každé Vaše slovo bude čekat 3 sekundy. V lepším případě se omluví, že potřebuje už jít a že „snad příště“. Nebo si zkuste představit, že se s nějakým cizincem bavíte česky a čekáte na jeho reakci stejnou dobu, tedy ty tři sekundy na každé slovo. Po druhé větě už budete stepovat nohou a hledat výmluvu nebo nějakou spásu, abyste se svého pomalého společníka zbavili. Z toho plyne – logika je na nic.

3) „Půl roku? To je času…..“ Dovolím si jednu anekdotu. Odborníci dělali průzkum mezi lidmi různého stupně vzdělání za jak dlouho by se dokázali naučit čínsky. Nejdříve se ptali vysokoškolského profesora s několika tituly před i za jménem, který odpověděl, že asi 4 až 5 let. Další byl na řadě asistent, ten si věřil více a řekl, že tak 2 až 3 roky. Třetím byl mladý inženýr s krátkou praxí ve fabrice. Odpověděl: „ Myslím, že rok až dva by mi stačily.“ Poslední byl student druhého ročníku na vysoké škole a z toho místo odpovědi vypadlo: „A kdy bude zkouška?“

Je to sice anekdota, ale anekdoty přináší sám život. Proto se v ní odráží i to, že každý máme jinou představu o náročnosti jazyka a jinak přistupujeme ke studiu. Jazyk se však neučíme na zkoušku, ale na celý život. Z toho plyne – nejde se učit jen před zkouškou.

Těmito příklady v žádném případě nechci odradit vysokoškoláky. Chci Vás jen všechny bez rozdílu vzdělání navést na to, že k jazykům je třeba zaujmout jiný postoj. Proto lidé, kteří nejsou ovlivněni vysokoškolskými manýry mají mnohdy větší předpoklady k úspěchu. Sám jsem se učil angličtinu až po vysoké škole, ale teprve až jsem se zbavil oněch manýrů, dostavil se úspěch a udělal jsem státní zkoušku.

Naopak chci povzbudit všechny, kteří nejsou zvyklí se učit a proto si nevěří. Tvrdím, že cizí jazyky jsou ideální pro ty z vás, kteří rádi děláte rutinní práce. Ne, opravdu si nedělám legraci.

Někdo rád vyšívá, někdo plete košíky, jiný peče perníky a někdo rád stlouká něco ze dřeva. Tyto činnosti vyžadují opakování a zručnost. První stehy na výšivce jsou neohrabané, stejně tak první ohyby proutků vám nejdou, když vyrábíte košík, první perníky jsou roztečené nebo tvrdé a na první dřevěné budce ohnete nejvíce hřebíků. Jakmile však přijdete na to jak a získáte ten správný grif, začne se dílo dařit a vás to začne bavit. Jakmile najdete zalíbení v opakování vět a získávání zručnosti v komunikaci, máte vyhráno. Sto padesátý třetí hřebík do dřevěné budky zatlučete stejně zručně, jako sto padesátou třetí větu v cizím jazyce do své hlavy.

Možná vám to zní trochu drsně, ale všichni přece známe úsloví „Musím mu to vtlouct do hlavy“. Samozřejmě, že v  jazykové škole nepoužíváme kladivo a ani moderní metody vám nepřijdou jako něco násilného. Jde jen o to, aby lektor našel mnoho způsobů, jak studenty přimět k použití dané věty či gramatického jevu, takže student pak vůbec nevnímá, že by mu bylo něco vtloukáno, ba naopak velmi příjemně se na hodině baví, protože získává větší a větší zručnost. Jakmile získáte zručnost, dílo se daří a vás to začne bavit.

Jak to tedy shrnout? Naučit se mohou všichni. Studovaní lidé s nesprávnými manýry potřebují najít jinou cestu, ti manuálně zruční mají ideální příležitost využít své trpělivosti.

Stanislav Blažek
Specializuji se už 19 let na výuku dospělých v jazykových kurzech a pomáhám studentům najít způsoby jak si učení co nejvíce ulehčit a zpříjemnit, aby se po 10 měsících domluvili v cizojazyčném prostředí. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře
  • Stáhněte si eBook zdarma

    Objevte způsoby, jak si ušetříte až 3 roky chození do jazykového kurzu.

    Zašleme Vám e-book zdarma a protože předpokládáme, že se o efektivní učení cizích jazyků zajímáte, budeme Vám asi jednou měsíčně posílat informace související s touto tématikou. Z odběru se můžete kdykoliv odhlásit. Více najdete zde: Ochrana osobních údajů
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky